Historie chrámu páně sv. Jiří v Olší

První zmínky o kostele jsou nepřímé. Pocházejí z roku 1242, kdy Bohuslav z Bukové daroval Olší za záchranu templářskému řádu s pěti lány pole (lán je 18,15 ha). Demetrius z Bukové

Kostel k Klokočí

chrám páně sv. Jiří v Olší

roku 1285 daroval právo patronátního kostela s farou u kláštera v Doubravníku. V té době byly v Olší dva dvory. Rozhodující farníci byli z okolních obcí.
Současný vzhled kostela je z 15. století, avšak později zcela přestavěn. Z té doby jsou známa jména několik kněží – Mikuláš od roku 1380, Tomáš v roce 1931, Hošek roku 1413.
Často na faře bývali i dva kněží. Obsazování fary ovlivňovala abatyše tišnovská k jejímuž panství Olší a statek Drahonín r. 1593 přešlo. Vedle katolických farářů byli zde i nekatoličtí pastoři: Ondřej vavřinec (r. 1570), Tomáš závorka (r. 1572), Václav Písecký (r. 1591). V tomto období bylo v okolí mnoho protestantů.
Od roku 1650 je Olší filiálkou doubravnické fary. Roku 1660 je Olší přiřazeno k Dolním Loučkám. Roku 1691 patřilo do farnosti 6 obcí: Olší, Pavlovice, Drahonín, Litava, Střítež a Bor. Příklad povinností k farnosti: „Z Olší a Pavlovic, kdežpouze jen 2 usedlí, dávají desátek ze rži, pšenice, trochu ovsa a pohanky. Drahonín a Litava dávají desátek ze rži, pšenice, ovsa, ječmene a pohanky, avšak z Kopaniny dávají činži klášteru. Ze Stríteže a Boru dostával farář po 7 zlatých. Všichni v Olší dávají 30 snopů pšenice, 10 kop rži, 1 kopu ječmene, 4 kopy a 10 snopů ovsa, 1 kopu pohanky, kuře, husu a půl mírky másla.“

Výstavba kostela
Záznamy o původním ostele s okolním hřbitovem nejsou dochovány. Po několika úpravách do 16. století dostává konečný půdorys. Kostel a hlavní oltář je zasvěcen sv. Jiří, levý boční je sv. Barbory, pravý boční sv. Anny.

1878 – pořízena nová na plátně malovana křížová cesta ze sbírek farníků za 10 zlatých
1880 – zbudován dřevěný kříž na křtitelnici za 24 zlatých
1885 – zakopeny soch sv. Cyrila a Metoděje a víkona křtitelnici za 102 zaltých. Ješte v tomto roce je zakoupen nový obraz sv. Jiří na hlavní oltář od akademického malíře Šilhana z Brna za 150 zlatých.
1889 – významná oprava kostela (cihelná dlažba nahrazena mramorovou). Nevyšlapaná dlažba položena zpět do sakrystie a pod věž. Pak následovala vnitřní opava bílení po původním zeleneém podkladu. Nakonec se podařilo opravit i střechu.
1891 – „Poněvadž varhany zdejšího chrámu Páně nedůstojně zpěv lidu doprovázely a svými falešnými zvuky pobožnost chrámovou rušili …“ tak začíná zápis z období nového budování kostela. Dar císaře Josefa I. i velkostatku na Moravci a sbírka po obcích byla velmi úspěšná, bylo možné provést mnoho prací. Zakoupeny nové varhany, za 950 zlatých. Do té doby byl do kostela jen hlavní vchod. Na kár se dříve chodilo z kostela na leve straně. Provedli přístavbu venkovních schodů. Celý kůr byl opraven a připojena část věže. Veškeré práce si vyžádali 1260 zlatých 80 krupií.
1895 – zakoupena socha pany Marie Lurdské a nová okna s presbitáři v celkové ceně 130 zlatých.
1902 – sochař Rudolf Vévoda z Brna zhotovil nový Boží hrob za 784 korun. Kupní smlouvou byl byl získán pozemek nanový jřbitov a evidován dne 9. 2. 1903 č 229. Na starém hřbitově se přestalo pohřbívat a v šedesárých letech byl u kostela zrušen úplně.
1904 – posvěcena kaple v Moraveckých Pavlovicích
1907 – paní Josefka Fýšných, rozená Špačková z Drahonína, farmářka v Severni Americe, darovala kostelu 100 dolarů (tehdy 492 korun) na nákup věcí trvalých – zakoupen stříbrný pozlacený kalich, starý nově pozlacen a ještě noválampa na věčné světlo.
1935 – před generálni visitací obnovena křížová cesta malířem Norbertem Pokorným z Tišnova za 4500 korun. Posvěcena kaplička v Drahoníně.
1940 – elektrickou instalaci v kostele provedl Bervid z Rožné.
1950 – v Českých Budějovicích zakoupen postní obraz Spasitel na kříži za 550 Kčs.
1951 – stát odebral faře 9 ha polí a 10 ha lesa.
1953 – pořízeny nové lavice za 14000 Kčs.
1955 – bratři Kotrbové vyrobili jesličky.
1959 – restaurován hlavní oltář za 26000 Kčs.
1964 – restaurovány boční oltáře za 23000 Kčs.
1981 – zbudována nová zpovědnice a koupen koberec k oltáři.
1986 – zakoupeny 2 skříně do sakrystie, zavedeno elektrické zvonění (30000 Kčs), fasáda kostela nastříkána akrenátem (15000 Kčs).
1988 – započato s opravou fary – opravena fasáda.
1989 – cementová krytina na faře nahrazena Alukrytem (30000 Kčs), postaven obětní stůl a ambon.
1991 – zbytek cihelné dlažby nahrazen maramorem „Vračan“ v ceně 20000 Kčs, nové dubové dveře do sakrystie, znovu ošetřeny oltáře a sochy.
1992 – uloupeno 13 předmětů v ceně okolo 1,2 milionu Kč.

Kaplička v Klokočí

Kaplička v Klokočí

Osudy zvonů
Jejich osudy charakterizují a vyjadřují dobu a události. Ve veži byly postupně umístěny 3 zvony. První roku 1495 o průměru 84 cm a váze 332 kg. Druhý a třetí roku 1908 oprůměrech 73 cm a 57 cm a vahách 219 kg a 117 kg. Výnosem rakouských úřadů byly dne 22. 4. 1917 dva menší zhozeny věže zabrány pro válečné účely.

V roce 1925 byly ze sbírek občanů pořízeny dva nové zvony (199 kg a 128 kg) za 10623 Kč. Pod vedením faráře Matějíčka a za velké slávy přivezeny z nádraží z Doubravníka panem Humpolcem z Klokočí.

Tyto 2 zvony byly pro válečné účely znovu sňaty 7. 4. 1942. Spolu s nimi byly odvezeny i zvony z okolních obcí. Rozsáhlé pátrání po válce bylo bohužel beyvýsledné.

Za velkých obětí farníků a pod vedením faráře Pezlara a organizátora Jana Kučery z Drahonína byly zvony znobu pořízeny v letech 1972 a 1973 (váhy 260kg a 180 kg) v melodickém ladění (starý h1, nové cis 2 a dis 2).

V celém období je mnoho připomínek i charakteru lidí té doby. Vedle mnoha poznámek přiznivých jsou i nelichotivé jako např.: „Lidé v Olší jsou povahy nesnášenlivé a nepřející jeden druhému. Stále si nadávají, mají stálé soudní opletačky. Z neštěstí bližního projevují radost.“

Po vzniku samostatného státu v roce 1918 někteří občané provokativně přestupovali k nově vzniklé církvi Československé. Když se znovu hlásili zpět ke katolické církvi, kladli si podmínku, že jim musí být od fary pronajaty pozemky, jako by dělali církvi milost.

Nechť jsou nám tato místa naší minulosti varovným poučením a povzbuzením pro přístí období a zůstanou navždy historickou minulostí.